Národní park a CHKO Šumava
Národní park Šumava byl vyhlášen vládním nařízením č. 163/1991 Sb. v roce 1991. Jeho rozloha činí 69 030 ha a je největším národním parkem nejen v České republice, ale i v celé střední Evropě.
Zahrnuje nejkrásnější a nejcennější partie Šumavy. Rozkládá se podél státní hranice se SRN a Rakouskem od Železné Rudy po Zvonkovou u Lipenské přehradní nádrže. Jeho předpolím je Chráněná krajinná oblast Šumava, která byla vyhlášena v roce 1963 a na bavorské straně sousedí s Národním parkem Bavorský les, který po rozšíření v roce 1996 má mít rozlohu 23 000 ha.
Tato tři území tvoří jednotný, v Evropě jedinečný přírodní celek, který
UNESCO vyhlásilo v r. 1990 za biosférickou rezervaci a tvoří takzvanou
"Zelenou střechu Evropy".
Důležitou funkcí NP je i jeho zpřístupnění pro turistiku a rekreaci, které však nebudou zhoršovat životní prostředí. Z tohoto důvodu byl v NP stanoven systém chráněných lokalit (zón) s řadou omezení pro návštěvníky.
Pro ochranu přírody je NP rozdělen do tří zón a klidových území:
Návštěvní řád Národního parku Šumava - je vyhláška, která se vztahuje na všechny osoby
pobývající na území NP, tedy včetně turistů a rekreantů. Stanovuje podmínky jejich vstupu a
pohybu v NP. Upřesňuje podmínky ochrany přírody a stanovuje činnosti, které jsou v NP zakázány.
Šumavské klima je velmi drsné - průměrná roční teplota je od 3,5 - do 6,5 stupňů C, srážkově bohaté - průměrné roční srážky od 800 mm do 1600 mm.
Šumava je jedním z nejstarších pohoří Evropy, je tvořena rulami a svory. Je to lesnaté pohoří s rozsáhlými náhorními plochami - pláněmi s pomístně vystupujícími vrcholy a hlubokými údolími (údolí Křemelné, údolí Vydry). Činností ledovců v době ledové vznikla ledovcová jezera a kary. Na české straně je pět těchto jezer, z nichž dvě největší - Černé a Čertovo jsou v Chráněné krajinné oblasti Šumavy v Královském hvozdu a další Plešné jezero, Prášilské jezero a jezero Laka na území NP. Na bavorské straně se pak nacházejí tři - pod Velkým Javorem Velké a Malé javorské jezero a pod Roklanem Roklanské jezero. Všechna tato jezera jsou pro návštěvníky přístupná a jsou hojně navštěvovaná.
Pro Šumavu jsou charakteristické náhorní roviny - pláně. Jsou to ploché územní celky zčásti
bezlesé, nacházející se v nadmořské výšce od 800 m (Kochánovské pláně) po 1250 m (Modravské
pláně). Na těchto šumavských pláních se nacházejí nejcenější území - rašeliniště vrchovištního
typu, kterým se říká slatě. Na některých z nich jsou zachovalá rašelinná jezírka. Pro veřejnost
je přístupná Tříjezerní slať nad Srním,
Jezerní slať u Horské Kvildy a Chalupská slať
u Svinné Lady. Největší komplex slatí na Šumavě - Modravské slatě
o rozloze 3615 ha je pro veřejnost zatím nepřístupný, protože se jedná o jedinečné přírodní útvary,
které jsou nejvíce zranitelné přítomností člověka. V údolí Vltavy, jižně od Volar, se rozkládá
největší údolní rašeliniště - Mrtvý luh v nadmořské výšce 740 m. Návštěvník Šumavy může
toto údolní rašeliniště shlédnout pouze při splouvání Vltavy od Soumarského mostu.
Další podstatné změny nastaly po 2. světové válce, kdy se celé území nynějšího NP nacházelo v hraničním pásmu a vojenském výcvikovém prostoru. To znamenalo vylidnění celé oblasti a téměř čtyřicetiletý útlum veškeré lidské činnosti. Zanikla celá řada vesnic i samot a počet obyvatel se snížil na minimum.
Dnes je na území NP pouze 7 obcí, v nichž trvale žije asi 1000 obyvatel. Dodnes se však zachovaly některé historické památky, jako doklady bývalého osídlení a činnosti člověka.
Plavební kanály - Vchynicko-tetovský plavební kanál a Schwarzenberský kanál.
Historické církevní stavby a objekty - kostely, kaple, mezníky, kříže, památníky.
Horské sídelní stavby - královské dvorce, volarské domy.
Snahou vedení NP je část těchto staveb zrekonstruovat a obnovit.
Informační a strážní služba - na území NP jsou 4 strážní obvody: Prášilsko, Modravsko, Borovoladsko a Volarsko se sídlem v Prášilech, Modravě, Svinné Ladě a Volarech. V těchto strážních obvodech pracují profesionální i dobrovolní strážci, kteří jednak dohlížejí nad dodržováním zásad ochrany přírody a návštěvního řádu, ale především poskytují návštěvníkům NP informace. Ty může návštěvník získat i na jednotlivých lesních správách, kterých je na území NP 13.
Turistické trasy - celý NP je protkán sítí turistických tras, cyklotras i lyžařských stop, které návštěvníka zavedou do těch nejkrásnějších míst Šumavy. Jsou v terénu velmi dobře značené a zakreslené v novějších vydáních turistických map (1996).
Trasy pro pěší: jsou vyznačeny běžným turistickým pásovým značením, které provedli členové KČT spolu s pracovníky NP. Jejich délka je 467 km.
Trasy pro cyklisty: vyznačené trasy pro cykloturistiku vedou převážně po zpevněných komunikacích, ať již veřejných nebo účelových. Zde je potřeba počítat s provozem vozidel zajišťujících hospodářskou činnost a dodržovat pravidla silničního provozu. V terénu jsou cyklotrasy vyznačeny dřevěnými směrovkami. K dispozici jsou cyklistům i samostatné informační materiály - Cyklotrasy v Národním parku Šumava, které je možné získat ve všech informačních střediscích. Celkem je na území NP 246 km cyklotras mimo veřejné komunikace.
Autobusová linka po Národním parku Šumava je určena především pro vyznavače pěší turistiky, ale je možno ji kombinovat s cykloturistikou i autoturistikou.
Lyžařské trasy: jejich délka činí 313 km a jsou v době od 15.12. do 31.3. z převážné části strojově upravovány. Tuto úpravu provádějí obce za finančního přispění NP. V terénu jsou vyznačeny dřevěnými směrovkami a piktogramy a vedou většinou po letních turistických trasách. Správa NP rovněž vydala samostatné informační materiály - Lyžařské trasy v Národním parku Šumava.
Kromě těchto uvedených tras mají možnost návštěvníci NP shlédnout i přírodní naučné stezky - Stifterův okruh, Medvědí stezka, Chalupská slať, Boubínský prales, Churáňovsko, Povydří, Tříjezerní slať, Hamižná hora, Vchynicko-tetovský plavební kanál, Nýrsko a Železnorudsko, kde najdou všude místopisné informace i informace o Národním parku Šumava.