Historie Prášil
Vznik obce
Osada vznikla koncem 18. století, kdy kolem skelné hutě, vystavěné Lorencem
Gattermayerem v roce 1739, vyrostly první obytné domky. Panství v této oblastivlastnil mimo
jiné i rod Lobkoviců, který zavedl v obci výrobu skla a zrcadel. Rozsáhlejší vývoj osady
pokračoval teprve začátkem 19. století, kdy Prášilské panství přešlo do majetku knížete
Schwarzenberka. V té době se domky rozprostíraly po svahu hory Ždánidla, samoty si našly
své místo na svazích Poledníku, Formbergu a okolo Prášilského potoka.
Ve 20. století začaly dřevěné stavby nahrazovat stavby zděné a již roku 1803 zde byl vystavěn
kostel sv. Prokopa.
Počátek 20. století
Na počátku 20. století zde byla pošta s telegramem, lékař, dva hostince a studentská
noclehárna, četnická stanice, inspektorát, oddělení finanční stráže, státní polesí, státní a obecná
škola, trojtřídní česká škola a čtyřtřídní škola německá, pila a papírna, která patřila k
nejstarším v Čechách, vyhořela roku 1933 (ruční papír, který se zde vyráběl, byl dodáván pro
prezidentskou kancelář).
Pohled na obec z počátku 20. století
Bývalý Schwarzenberský pivovar byl roku 1928 přestavěn na
chatu KČT (klub českých turistů), kam bylo již zavedeno elektrické světlo. Roku 1936
vystavěli členové KČT na Prášilském potoce koupaliště. Od roku 1938 se v Prášilech uvádí
elektrické osvětlení z malé elektrárničky a primitivní vodovod rozvedený z bystřiny. Tehdy,
v roce 1938, zde žilo 1022 obyvatel žijících ve stošedesátjedna domech. Většina obyvatel se
živila jako dřevaři nebo drobní řemeslníci. V obci byly registrovány dva německé a dva české
spolky.
K Prášilům náležely i mnohé samoty a osady v blízkém i vzdáleném okolí, které dnes můžeme
v terénu identifikovat jen s přesnou znalostí lokalizace: Dolní a Horní Steindlberg, Gsenget,
Horní huť, Formberg, Liščí díra, Grunbergrova huť, Neubrunn, Seeberg, Seckerberg,
Sonnberg, Gruberg...
Po druhé světové válce
Po skončení druhé světové války bylo mírné a většinou bezkonfliktní německé obyvatelstvo
městečka a přilehlých obcí vysídleno a do kraje přišlo několik dobrodruhů v rámci dosídlování
pohraničí. Jen někteří přišli pracovat. Mnozí přijeli krást a loupit, aby s lehce nabytým
majetkem opět odešli do vnitrozemí. V městečku tehdy zůstalo pár hajných a několik lesních
dělníků. Jejich osud byl velmi zvláštní.
Po roce 1948
Záhy po komunistickém puči v roce 1948 vyrostly podél celé hranice mohutné zátarasy a
znemožnily lidem pohyb v okolních lesích. Současně poloopuštěné území zabralo vojsko a
odřízlo obyvatele od kontaktu s Československem. Na okolních stráních se rozprostřely dráhy
pro obrněné transportéry a tankové střelnice. Okolní vesnice posloužily jako vhodné
dělostřelecké terče a postupně zmizely. Stejným způsobem se zmenšovalo i samotné městečko
Prášily.
Dnes
Dnes z něj zbylo sotva 25 domků. Celých čtyřicet let sem nikdo nesměl, mnozí lidé se
odstěhovali, ale někteří přece jen vydrželi. Obývají ubohé torzo vesnice, která měla ještě za
první republiky podobný zvuk jako třeba Špindlerův Mlýn. Obec nemá školu ani kostel
(poměrně nedávno odstřelen vojáky), zůstal tu jen smutný hřbitůvek s ulámanými kříži.
Škola je v 15 km vzdálených Hartmanicích, kam jezdí dvakrát
denně autobus. Pokud ovšem
kraj ovládlo vojenské cvičení (to bylo velmi často), děti se do školy nedostaly třeba několik
dní a lidé neměli ani základní potraviny. Obyvatelé pak museli zabít slepici, pokud jim však
neutekla za "dráty" do hraničního pásma, kam se pro ni už nedostali. Ačkoliv mnozí lesáci za
"dráty" pracovali, mohli tam jen s ozbrojeným doprovodem. A všichni byli prověřeni...
Lidem se zde druhá světová válka protáhla o celých 45 let.
[Domovská stránka Prášil |
Historie dalších měst]
Copyright © 1996 - 1998,
Retour
Všechna práva vyhrazena.